Pro účely vizualizace tohoto komplexního vesmíru bylo povoláno několik ilustrátorů a umělců a já považuju za čest, že se můžu počítat mezi ně. Mým úkolem je nastínit podobu jedné z dvanácti ras a výtvarně ztvárnit hrdinku, která z této rasy pochází, ale neztotožňuje se s její filosofií a politikou. Její jméno je Hespera. Rasa, ze které pochází, jsou vlastně něco jako rostliny. Jsou to ale myslící, tvořící a intrikující bytosti a jejich hlavní zbraní je genetika - zdokonalování vlastní rasy. Jsou schopní vytvářet jakési avatary, kteří vypadají jako členové předem zvolené rasy (můžou se tedy přizpůsobit komunikaci s ostatními rasami v okolí). Hespera je ale jiná. Biologické podstatě nepřikládá takovou důležitost jako hodnotám a dovednostem získaným výchovou a zkušenostmi. Preferuje mysl nad tělem, a tím se významně liší od zbytku svého druhu. Přestože je biologicky předurčena k tomu, aby přitahovala všechno a všechny ve svém okolí, je rozhodnuta tyto své přednosti skrývat. Chce být milována, ale ne pro svůj vzhled a jiné biologické kvality, ale pro své názory, dovednosti a myšlenky. Neustále bojuje mezi tím, co si myslí, a tím, co cítí.   

   Ztvárnit toto všechno ideálně v jediném obraze je nesmírně těžké. Jistě se s tím potýkal každý, kdo někdy zkoušel tvořit jakýkoliv concept art (ne-li přímo character design). Už od začátku mi ale bylo jasných několik věcí. První z nich byl outfit - bylo naprosto zjevné, že musí zahalovat co nejvíc těla. Uvažovala jsem dokonce o závoji, který jsem nakonec ale zavrhla, protože by zahaloval až příliš a nedal potenciálnímu divákovi příliš informací o postavě (všichni víme, kolik se toho dá vyjádřit výrazem obličeje, že?). Druhá věc, nad kterou jsem se musela zamyslet, byla, jak dát najevo, že postava je sice humanoid, ale zcela určitě ne člověk. Zatím jsem to řešila zvláštním barevným nádechem v odstínu kůže a trochu elfím tvarem uší (které ale stejně běžně nejsou vidět). 

   Samozřejmě postava a její charakter nikdy nemůžou doopravdy vyniknout bez pozadí, v tomto případě tedy beze zbytku rasy, která bude fungovat jako kontrast. Tyto další postavy hodlám ztvárnit jako poloobnažené, ozdobené a krásné humanoidní bytosti. Tyhle se na rozdíl od Hespery rády staví na odiv, předvádějí se. I když se pravděpodobně umělecky mnohem víc vyřádím právě na těchto postavách, paradoxně se na jejich kreslení netěším tolik, jako jsem se těšila na Hesperu. Představovala pro mě totiž výzvu - jak vyjádřit složitou charakteristiku postavy v jediném obraze.